Když moře promluví

Láska..

Někdy mám pocit, že se člověk bojí tohle slovo jen vyslovit.

 

Stejně jako.. miluju tě..

Jako kdyby tam mohl být nějaký závazek, slib, spoutání.

 

Spustí se všechny ty afirmace, skladby, filmy, situace, vztahy, který vyšly i ty, co se rozpadly.

 

Dokážete to říct v lehkosti, jen prostě proto, že to tak cítíte?

Třeba vaší kamarádce.. mamince, ségře, tátovi.. babičce ?

O sobě samotné ani nemluvím. Když to zkouším u zrcadla stydím se a je to super vtipný, uvádět takhle sebe sama do rozpaků..

 

Když třeba babičku oslovím “ Lásko moje.. “ Je to jako kdyby padaly všechny společenské role, věkové kategorie a rozdíly, všechno, co by mohlo vytvářet pocit, že jsme oddělené. Zároveň se pak vždycky vrátí ty rozdílné pohledy na svět, rozdílné hodnoty.. ale uvnitř tohle zůstává.

 

Víc než jako nějaký slib, touha spoutat nebo cokoliv jiného, je to pro mě odhalení. 

 

Kam se hrabe nahota..

 

Věříte v lásku? Zůstala ve vás po všech zkušenostech naděje, že existuje? Že můžete s někým sdilet takovou vibraci, která zároveň není závislá na nikom dalším?

 

Měla jsem dlouho za to, že láska je to, co vznikne, když potkám někoho speciálního. Že se tahle kvalita objeví v tom spojení.. A ono to tam je a zároveň je to závislé na tom druhém a může to pak existovat bez toho druhého? A je to potom ještě láska? 

 

Kolik vztahů vzniká z různých jiných motivů, třeba skrytých, které pak za lásku zaměňujeme..

 

Nechceme být sami

Už bychom přeci měli někoho mít

Prostě je to pohodlné

Necháváme si suplovat nenaplněný vztah rodičů

Bude to tak správné, pro okolí ideální a přijatelné když s tímhle člověkem vybudujeme ten vztah

Nemůžeme bez toho druhého být, náš život bez něj nemá smysl

….

Doplňte dle libosti..

 

Nic z toho není špatně.. 

 

Není to tak dlouho, co jsem zjistila, že jsem zamilovaná, ikdyž jsem sama. 

Wau.. tohle je rauš.. ten pocit.. taková svoboda.. Nepotřebovat nikoho dalšího k tomu, aby člověk cítil lásku v sobě, ve svém těle, nechal se jí pohltit..

 

Dotýkat se svojí kůže, svého těla, jako toho největšího daru s takovým soucitem, vřelostí, úžasem a mimořádností, jako kdyby jste vy sami byli někdo, na koho čekáte celý život. A teď se najednou máte.. Každou minutu.. Zbožňovat čas, který máte o samotě se sebou.. Nejúžasnější láska na celý život, co vám budu povídat.

 

Milovat nezávisle na komkoliv.. Milovat jako stav bytí..

 

Co když se pak potkají dva a mají to tak oba? 

 

Jsem na začátku téhle zkušenosti!! Je to tak.. nemám pro to slova.. 

Je to neuvěřitelně podporující, přání a vize se naplňují větší rychlostí a každý krok, který vedl sem, najednou dostal smysl. 

 

Tak mě čeká v prosinci první cesta do Vietnamu.

 

V létě mi moře řeklo, ať ho následuju a naslouchám mu, že mě povede. Jestli jsme ze 70% voda, tak proč ne..

Přišly situace, kdy být věrná sobě a svojí cestě znamenalo udělat kroky, které pro někoho mohly být nepochopitelné a tvrdé. 

 

Díky nim teď stojím tady a každým dnem žiju víc sebe. 

 

Jsem tak vděčná, že jdeš vedle mě.. z hloubi duše a srdce..

 

Miluji Tě

Obejmout svojí bolest

Včera se něco změnilo..

 

Dlouho jsem se dívala na svoje starý fotky.. tři roky zpět, 50 kg navíc.. jako když z vašeho těla odejde jeden člověk.. pořád jsem si říkala, že jsem vlastně stejná.. že za vším tím schováváním vidím ty stále stejné svoje oči a úsměv.

 

Včera jsem dopsala článek, dívám se na sebe na těch fotkách a najednou padla nějaká clona sebeobhajování a já koukám na ženu, která potřebovala hodně objímat… ucítila jsem tak hluboký soucit sama se sebou.. žádné obhajování a přemlouvání sebe o tom, že to bylo v pohodě.

 

Nebylo. 

 

Tolik sebezapření, překonávání..

 

Až teď to vidím, cítím.. Jak tenká je hranice mezi tím, kdy vás vaše minulost odstrašuje a kdy přijímáte, že jste si to všechno stejně způsobili sami..

 

Hrozně těžko se popisuje, jak velká proměna musela proběhnout uvnitř mě, abych vnímala takový upřímný soucit sama se sebou. Se svými postoji, nedokonalostmi, nenaplněnými touhami..

 

Je to zvláštní, když ve vás najednou dozraje to, že už nebojujete proti tomu, kdo jste byli. Nebojujete proti tomu, že už se někam a k něčemu nechcete vracet. Místo toho získáte sílu to všechno obejmout, hladit a milovat. V reálném čase. 

Vždycky jsem myslela, že tohle přijde při nějakých terapiích, seminářích.. víte, ta představa prozření.. Pochopila jsem, že tenhle okamžik nelze vyvolat.. Prostě vyjde z vás v určitém momentu prolnutí..

 

Není možné to vynutit hlavou. Nepomůže vám si to vnutit nebo se snažit potlačovat, co byste neměli cítit. Naopak, vytáhněte tenhle bordel ven a přiznejte si ho.

 

Vidím, že se už nemusím a nepotřebuji vrátit k tomu starému přístupu. Ke všem těm kompromisům, k tak intenzivnímu vydávání svých sil, abych byla přijatelná. Stejně se nic nedělo.

 

Je to trochu pocit, jako když se rozloučíte s někým tak blízkým.. jako když se díváte na příběh svého minulého života.. Jako když přejdete na jinou frekvenci nebo do jiné dimenze života. Moc pro to nenacházím slov.

 

Jsem jen tolik vděčná milujícím lidem ve svém okolí, kteří mě podpořili a provedli mě až sem. Tak ráda bych vám popsala, jak neuvěřitelně intenzivně je možné všechno vnímat a prožívat v téhle nové realitě!! Najednou nehledám štěstí, lásku, vděčnosti a naplnění někde  venku.. všechno tohle je uvnitř mě!! Není to spojené s čímkoliv, co přichází z venku, jen s mým vlastním tělem a prožíváním.. tuhle svobodu přeji zažít každému.. ta cesta existuje, je otevřená a tak blízko na dosah.. 

 

Jedno z mých nejhlubších přání bylo žít jednoduchý život, žít v lehkosti.. ať už to bude znamenat cokoliv a jakékoliv změny to přinese..

Musím přiznat, že mnohokrát jsem si říkala, že takhle velkou proměnou člověk zvládne projít sám.. ale čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležité je v tom nebýt sama, mít oporu v člověku nebo lidech, kteří vám věří, jsou s vámi ikdyž selžete, zastavíte se a pochybujete. Každý krok je tak křehký, často nejistý..  Vrstvy, které olupujete ze svého nitra i ze svého těla uvolňují to, co je udržovalo při vás.. Tolik energie, pozornosti, kterou najednou máte k dispozici a může využívat pro sebe..

Co teď s ní?

Otočíte ji směrem k sobě, abyste podpořili sami sebe?

 

Až na kost

Poslední týdny mě začali tlačit kosti, když cvičím jógu.

 

Úplně poprvé v životě cítím svoje kosti a vidím tvar svojí pánve.. třeba..

 

Je to skvělý a úplně nový.. a takový trochu nahý.. odhalený.. přiznám se, že když tahle proměna nevychází z hlavy ve smyslu: ”Musím zhubnout, budu to drtit nebo udělám to, protože pak budu taková a maková.”

 

Je to neuvěřitelně intenzivní proces.

 

Rozhodneš se odhalit až na kost. 

 

Rozhodneš se pro pravdivost a upřímnost bez kompromisů.

 

Až na kost do své přirozenosti, aby to, kým se cítíš být uvnitř prosáklo ven. Aby tvoje tělo skutečně odráželo, kdo je uvnitř, co neseš.. Chce to se spojit s jednou zvláštní veličinou.. S vlastním individuálním časem, tempem a rytmem. Pro mě byla jedna z nejtěžších věcí ta, že je potřeba pustit jistotu ve všech svých zvycích a návycích, protože jsem netušila, které jsou ty destruktivní a které jsou ty podporující… a nespěchat, netlačit na sebe, dát si prostor a čas bez omezení.

 

Je to jako když pustíš všechno, čím si myslíš, že jsi. Pak jdeš, abys našla a zůstalo v tvém životě všechno, co opravdu jsi.

 

Takže se rozhodneš  taky pro jasnost, odhodlání a odvahu vrátit se k citlivosti k sobě samotné. A v téhle citlivosti najít sílu, abys nastavila svoje hranice zevnitř, jednáním, slovem a už ne tělem.

 

Tohle změní život, bez toho to nejde. Protáhne tě to vším, co s tvojí podstatou není v souladu. Uvidíš to ve vztazích kolem sebe, práci, v rodině.. Kde se rozhoduješ, abys vyšla vstříc druhým a při tom potlačíš sebe, odmítneš se a upozadíš svojí přirozenost, svůj projev, možná i svoje přirozené právo být kým jsi.. pro druhé. 

 

Má to smysl?

 

Pomalu se nějak blížím k pojmům jako sebeláska.. Hodně se o ní mluví, ale kde pramení její podstata? Přijetí a respekt sebe stejně a především a všemi. Ať už budou hodnotit vaše rozhodnutí jakkoliv.

 

Objeví se lidé, kteří vás odmítnou, budete pro ně neakceptovatelní. 

 

To se stane. 

 

Je to v pořádku.

 

Ikdyž to může být těžké, bolavé a smutné. 

 

I to je v pořádku. Patří to k životu.

 

Co si takhle užít i ten smutek? Dopřát si prostor truchlit, zatáhnout se do sebe a být s tou syrovostí i v této podobě?

 

Stále je to živoucí, stále jste to vy.

Kurz vaření v říjnu

Vaříme jednoduše, hravě a zdravě 18. – 20. října

Zveme Vás na prodloužený víkend naplněný společným vařením, ochutnáváním, saunou, vířivkou, sdílením a sebepéčí.
Během celého víkendu si vyzkoušíte připravit různé obměny snídaní, hlavních jídel a nevynecháme ani dezert. Všechna jídla připravujeme z čerstvých prvosurovin v souladu s aktuálním ročním obdobím a tím, co naše tělo právě v daném období potřebuje.
Místo konání: Apartmány Lhota, Haškovcova Lhota 8, 391 65 Haškovcova Lhota
Cena: 3500kč/os. (v ceně je zahrnuto ubytování, veškeré suroviny, sauna a vířivka)
Termín: 18. – 20. 10. 2019, začátek v 18. hodin v Apartmánech Lhota
V případě zájmu se hlaste na tel. 608559311 nebo e-mailu monika.schagererova@gmail.com. Pošleme vám více informací o úhradě zálohy, průběhu kurzu a případné domluvě dopravy na místo.
Celým kurzem vás provedeme s láskou a podporou. 
Těšíme se na vás…

Markét Mariísol a Moni La-Eywa
www.laskavezrozeni.cz                                                                         www.la-eywa.cz 

V novém těle starý duch

Když ti něco nevyhovuje, tak to změň.

 

Jdi a dělej, co miluješ.

 

Naplň svojí vášeň a sny, proto jsme se sem narodili.

 

Neřiď se názory ostatních, oni tvůj život nežijí.

 

Buď sama sebou.

 

Řiď se svými vlastními pravidly.

 

Buď tou nejlepší verzí sebe sama.

…..

 

Kolikrát jste narazili na podobný pravdy, cítili jste, že za nimi něco je, ale jak mám sakra vědět, jak vypadá ta nejlepší verze mě? Jak mám vědět, že to, za čím jdu není nějaká moje verze, kterou jsem podvědomě přijala třeba od svých rodičů, nenaplněné lásky, která by určitě vyšla, kdybych taková byla?

 

Kolik bolesti, strachu a zranění mě žene do vášní a snů, které mě můžou zranit ještě víc? A můžu se vůbec vyhnout prožití téhle bolesti? Nebo jí musím potkat, vidět a třeba skutečně prožít, aby mě přestala ovlivňovat?

 

Co když udělám chybu?

 

Tisíckrát a pořád a neustále se tohle objevuje a zkouší mě zatáhnout zpátky. Jestli někde existuje skutečný boj o život, tak to je uvnitř. Někdy v těle, někdy v hlavě, někdy je to, jako kdyby byl člověk jedno velké bitevní pole a už ani nevíte, kdo je ten kladný a kdo záporný hrdina.

 

Pak najednou vidíte, že není kladných a záporných stran. Oboje jste vy. Vždycky. Při každém kroku a rozhodnutí.

 

Probudila jsem se už hodněkrát a nepoznala se. Svoje tělo, svojí energii, sama sebe v zrcadle. Někdy se na sebe dívám a říkám si, jestli jsem to já. Moje tvář, ruce, boky.. jsou nový, odhalují se, pouští ty vrstvy a nánosy, za kterými to bylo bezpečné, protože jsem nebyla vidět sama pro sebe, natož pro druhé.

Těšila jsem se na tenhle nový pocit. Přála jsem si ho zažít a teď mě to občas až děsí. Žít v těle, které jsem nikdy neměla.  Přitom vím a cítím, že jsme to víc já než kdykoliv jindy, než kdykoliv před tím. Občas jako kdyby se moje psychika vrátila do stavu, kdy mě udržovala o 40kg těžší a chtěla se vrátit do téhle jistoty, do toho nastavení, vztahu k sobě.. prostě třeba i proto, že to tam znám. Znám ten život tak. Odmítání sebe, odmítání od druhých. Někdy je to bezpečnější, protože si tak trochu zavřete plno možností, protože pro ně nejste dost dobří nebo dost hezcí nebo dost cokoliv, teda spíš tak sami sebe vidíte.

 

Je potom taky tak snadný se k tomu vrátit. K váze, vztahům, které vám ubližují aniž byste to věděli nebo chtěli vidět, k přístupu k sobě, který vás ničí místo toho, abyste podporovali sami sebe a nečekali, až to někdo udělá za vás.

 

Když už jsem cítila, že ta “změna” na mě čeká, můžu jen jít a přijmout jí, věděla jsem, že tady u mě stála celou dobu, jenom jsem jí neviděla. Jedním krokem pak bylo do toho jít.. no jo, ale zkuste to udržet a dotáhnout do konce.. když najednou vidíte, že to konec nemá, vždycky už se to bude proměňovat s vámi. Někdy s každým krokem a rozhodnutím.

Cesta zpět je, ale proč se na ní vracet, když toho můžete ještě tolik ochutnat, ucítít a prožít.

 

Najednou je v novém těle a světě ten starý duch, který je stálý, můžete se k němu vrátit. Vaše vnitřní doma ve víru všech bojů v těle a mysli, ve víru všech změn je tenhle opěrný prostor ve vás a všude s vámi. Ovšem, jako kdybyste ho mohli skutečně chytit až když všechno ostatní rozhýbete.. Nejrychlejší, nejviditelnější a nejcitelnější to je, když začnete prostě svým tělem. Vaší nejbližší fyzickou realitou, se kterou jste v kontaktu. Ve vašem těle je otisknuté, uložené a čekající všechno, čím jste prošli. Nosíte si to s sebou a můžete z toho čerpat, pokud to chcete vidět a začít vnímat. Podívat se na to, čím se zraňujete, čím se rozvíjíte.. všechny odpovědi jsou ve vašem těle. Ovšem ono začne mluvit, až když pro vás dva vytvoříte prostor.. ticho, abyste mohli slyšet a ochotu cítit i to, co bolí, protože i to jste vy.

 

A je normální cítit bolest, fyzickou nebo psychickou. Stačí s ní jen být, neutíkat od ní jako od něčeho nežádoucího. Zase byste utíkali jen před sebou a před sebou prostě neutečete.

 

Naštěstí.

Uvolňuji své tělo od bolesti a sevření..

Nenacházím slova, která by dokázala vyjádřit hloubku, kterou cítím a prožívám ve společnosti nádherné bytosti, ženy, Móji La-Eywy. Cítím její ukotvení a zemitost a zároveň otevřenou mysl i srdce. Je to až dechberoucí, odevzdat se do její náruče při vodní terapii Watsu, kterou k mé velké radosti a jistě i radosti mnohých, přijala do svého života. Užívám si každý okamžik ve vodě a dovoluji si v sobě otevřít ty největší hloubky, kterých jsem v tu chvíli schopna. Móji přítomnost a náruč mi pomáhá odevzdat se do důvěry a nechat vodu ve spojení s její láskyplnou náručí, aby mě léčila. Je to nádherný zážitek, který si ráda dopřávám opakovaně. Pokaždé je to jiné a mohu se dotknout další části svého nitra, která volá o pozornost a péči. Osvobozuji svůj život od starých vzorců, které mi neslouží. Uvolňuji své tělo od bolesti a sevření, která jsem nasbírala. Nechám dech prostoupit do každé buňky svého těla. Cítím se vždy jako znovuzrozená. Téma vlastního zrození jsem mohla v sobě díky Móje opět otevřít a poléčit. A mnoho mnoho dalšího.

Slova nedokáží vyjádřit a nahradit prožitek. Díky Móji péči si můžeme dopřát prožít, procítit svá těla i další roviny bytí. Být teď a tady, samy se sebou v hloubce nitra.
Měla jsem to štěstí, že jsem si dopřála i masáž celého těla. Móji dotek je tak jemný, citlivý, opravdové pohlazení a rozmazlování. Pro ty, kdo ucítí potřebu se nechat hýčkat, je určitě ta pravá! Nečekejte masáž typu sportovní či jiné hrubší praktiky s tělem.
Děkuji lásko za naše přátelství, které hladí mé srdce a vykouzlí mi úsměv na rtech.
 Miluji tě.
Každý, kdo se s tebou setká bude obohacen, tak jako já! Děkuji za tebe!
s láskou Mariísol

Do tý ledový vody bych nevlezla..

Moje první reakce byla jasná.. obrovský obdiv, úplné ztuhnutí v těle a pouhé zírání s otevřenou pusou. To mi Markétka laskavezrozeni.cz , posílala fotky z prvního otužovacího workshopu, kam vyrazila s Andrejkou a Zdendou. Zároveň jsem jim tolik záviděla.  Takhle jednoduše otestovat, co to udělá. Překročit všechny ty zákazy a předsudky z dětství..

“ Budeš mít zápal plic, když tam vlezeš.“

„Jak to, že máš holý kotníky takhle v zimě?“

„To bych umřela, tam vlézt!“

A mnoho, mnoho dalších. Najednou jsem viděla, jak si tu ledovou vodu užívá tolik lidí, všichni se vrací v pořádku, mnohem víc nabití energií, zářící a nikdo z nich ten zápal plic nemá. Dokonce ani rýmu tam nechytli.

Tak co je teda z těch všech strachů a omezení pravda? Kde jsou tedy ty skutečné hranice našeho zdraví, prožívání a nás samotných? Způsobilo to ve mě reakci asi jako když hodíte kámen do klidné vody a od něj se v kruzích šíří vlny a vyvolávají jen mnoho dalších otázek. Moje analytická mysl je tak geniální, že takovouhle novou informaci okamžitě pošle do všech nastavených systémů a neváhá je okamžitě otevřít a přeorganizovat.

Takže jsem do té vody šla. Když jsem poprvé stála na břehu jezera měla jsem obrovský strach! Ta představa zanořování se do té studené vody moje tělo úplně paralyzovala. Jediné, co jsem si přála bylo odevzdat tuhle představu. Něco, co je pouze vytvořené v mojí mysli, dost pravděpodobně přejaté od okolí, ale nejspíš to vůbec nesouvisí s realitou.

Rozhodně se to okamžitě zařadilo mezi nejlepší rozhodnutí a zkušenosti, které jsem ve svém životě udělala. Je potřeba dodat, že to chce mít průvodce. Díky Markétko, Andrejko a Zdendo, že jste mě podrželi a otevřeli mi náruč ledové vody.

Od té doby se otužování stalo nedílnou součástí mého života, Vůbec se nedivím, že tomu propadlo tolik lidí a jen si přeju, aby se to šířilo dál a dál.

Po mnoha letech, kdy jsem se sebou pracovala převážně skrze jemné energetické terapie, jim všechna čest, mi tohle pomohlo dostat všechny ty proměny do těla. Lépe řečeno do reality, každodenního života. Každý ponor je jako sezení, při kterém se vám v reálném čase mění pohled na život, na svět, na sebe a případně na konkrétní situaci, která vás zrovna tíží. Já osobně mám ráda, když cítím, že tyhle jemněhmotné prožitky a informace zapadají do fungování fyzického těla. Z ezoterických informací se tak pro mě vykrystalizují fakta, která mám pevně opřená o vlastní zkušenost.

Toho, co udělá pár okamžiků v ledové vodě s tělem, je nepřeberné množství. Rozhodně stojí za to překonat strachy, předsudky a všechno, co vám je vnitřně naservírováno jako nepřekonatelné překážky. Jakmile totiž tyhle překročíte, zjistíte, že to rozbije mnoho dalších překážek ve vašem životě.

Co vám taková ledová koupel přinese fyzicky?

Nejviditelnější je intenzivní prokrvení celého těla a kůže. Všude, kde se vás ledová voda dotýká aktivuje i ty nejmenší cévy a vy vylézáte z vody růžoví jako prasátka. Jupíí! Tohle se vám nepodaří asi nikde jinde. Znamená to, že i třeba tuková tkán se konečně prokrví, oživíte všechny části vašeho těla, na které váš cévní systém nemá dost síly. Takže najednou celé vaše tělo zažívá okysličení, vyživení čerstvě napumpovanou krví. Každá buňka v těle se raduje! Celý cévní systém protáhnete způsobem, který se přirovnává běhu na jeden kilometr, za dvě minuty ve vodě. Začíná vám to znít lákavě? Vaše tělo tohle chce! Během takhle krátké doby se rozjede i lymfatický systém, rozproudíte plno zatuhlých nečistot, které si táhnete každý den s sebou a díky prokrvení a hlubšímu dýchání ho tělo může pustit a zbavit se ho. To znamená, jednoduše.. detoxikaci..  Nejen, že je tělo rozjásané, protože najednou žije a ještě vám rozhýbe hormonální systém a uvolní pro vás štědrou dávky endorfinů, andrenalinu a dalších veselých a radostných podpor, díky kterým zjistíte, že do té vody prostě potřebujete znovu. Z osobní zkušenosti pomohla ledová voda u mnoha žen i návratu menstruace po dlouhé době.. Nemluvě o tom, že způsob, kterým se vám prokrví mozek během otužování je odlišný od jakýchkoliv jiných aktivit. V kombinaci se vším výše uvedeným se vám na fyzické rovině vytváří nové neuronové spoje, které vám proměňují způsob vnímání. Proměňují se ty prošlapané stopy, ve kterých uvažujete, rozhodujete, hodnotíte a vnímáte život i sebe.

Ve vaší mysli se odehrává klid. Možná je to zvláštní, ale zůstat ve vodě delší dobu chce koncentraci na dech, vědomé uvolňování těla, přijímání nepříjemných pocitů a tenhle balík vjemů, který přichází přímo z vaší vlastní fyzické reality vás nenechá utéct k nákupu, který potřebujete udělat,  k tomu, kdo a kde vás naštval, jak moc nedokážete někomu odpustit a další podobné zátěže mysli.

Ano, první vjemy nejspíš z oblasti nohou budou překládány jako bolest. Náš mozek tuze rád shrne nepříjemné vjemy z těla jako bolest. Následuje panika, stažení se a útěk. Není to nutné, tady máte prostor s těmi nepříjemnými prožitky být. Vy máte převahu fyzickou a díky dechu i psychickou na to, abyste věděli, že jste v bezpečí, z vody můžete kdykoliv vylézt, ale proč to neprozkoumat ještě kousek dál? Ještě třeba dva klidné nádechy a výdechy.. pozorovat, jak se proměňují „zprávy“ z těla.. najednou tam jsou pocity jemných jehliček, brnění, chvění  a ve výsledku pocit tepla. Už jen tohle vám rozšíří paletu vnímání a signálů vašeho těla do mnohem širší škály než “ bolí to, hrůza!!“ a „necítím nic, jsem ok“. Co když necítit nic není ok? Samo o sobě je tohle docela málo, co když toho můžete cítit a prožívat daleko víc? A jak se k tomu dostat.. začít vnímat tělo, jeho řeč a signály, které jsme dost často radši popřeli, vytěsnili a jedeme někde mimo ně. Vaše tělo je ten nejlepší přítel, jediný přítel, který s vámi bude až do konce života. Chcete s ním být rozhádaní? Dělat, že ho neslyšíte? To vás samo o sobě bude stát tolik energie a úsilí a ještě se tím ochudíte o hodně zábavy. Za to dám ruku do ohně a do ledu.

Zkuste objevit svoje vlastní vnitřní zdroje radosti, štěstí, uvolnění a svobody. Nesete si je ve svém těle, stačí k nim jenom hledat cestu.

Další informace a inspiraci najdete na stránkách Kashi  http://www.mindfullife.cz/  Poznejte Mindfullnes a ledovou vodu. Moc hezký rozhovor najdete i zde:  http://www.mindfullife.cz/2019/01/26/poslete-stres-k-ledu/ 

Ženou, která provádí po krajině mysli a je certifikovanou lektorkou Wim Hof metody je Tereza Kramerová. Skočte si pro inspiraci i k ní na https://terezakramerova.cz/

Markétka, která je mou spřízněnou duší a nedílnou součástí, sepsala otevřený článek o svém vztahu k ledové vodě http://laskavezrozeni.cz/blog/otuzovani/ .

Jestli vás to zaujalo a měli byste chuť získat víc informací a možnost to taky zkusit, zvěte se! Chystáme ještě jeden Otužovací workshop v Litoměřicích 9. března 2019.

Mějte krásné dny..

S láskou Mo La-Eywa

Ponořit se do ledové vody

Ano a to doslova!

Poslední týdny moje dny naplňuje touha skočit do nejbližšího rybníku, jezera nebo pískovny, kdekoliv je míjím.

Když udeřily tvrdší mrazy, prostě jsme sebraly sekerky a vysekaly si cestu do vody. Ještě na konci minulého roku by mě nikdy nenapadlo, že mě tohle tolik uchvátí! Je to jedna z nejúžasnějších technik pro propojení těla, mysli, dechu a duše, s jakou jsem se setkala. Je neuvěřitelně nakažlivá!

Vysekáte si jednou cestu ledem a najednou vás následuje tolik nadšených lidí, kteří touží objevit nové možnosti svého těla a překonat strachy a omezení v vlastní mysli. Pouhým prožitkem. 2 minuty ve vodě.

První ženou, která mi otevřela cestu k chladu z venku a živosti uvnitř je milovaná Markéta Mariísol, spřízněná duše, sestra, dvojče a všechno, co si v tak blízké duši přejete mít. Více o její cestě naleznete na jejích stránkách Laskavé zrození   Mnoho inspirace přichází skrze výcvik Mindfulness, kterým teď Markét prochází a přináší ta kdo našeho světa nové rozměry.. Nejdřív bosá chůze sněhem a pak přišlo koupání v ledové lednové vodě a práce s dechem.

Jak důležité je mít kolem sebe ty správné lidi a dobrou podporu poznáte právě tady, v takové situaci. Najednou tam jste 7 minut a stále poznáváte nové rozměry sebe sama..

Cítíte, že vás to zaujalo? Napište mi a přidejte se!!

Kurz vaření – Vaříme jednoduše, hravě a zdravě 3.

Zveme Vás na prodloužený víkend naplněný společným vařením, ochutnáváním, saunou, vířivkou, sdílením a sebepéčí.

Během celého víkendu si vyzkoušíte připravit různé obměny snídaní, hlavních jídel a nevynecháme ani dezerty. Všechna jídla připravujeme z čerstvých prvosurovin v souladu s aktuálním ročním obdobím a tím, co naše tělo právě v daném období potřebuje.

 

Místo konání: Apartmány Lhota, Haškovcova Lhota 8, 391 65 Haškovcova Lhota

Cena: 3500kč/os. (v ceně je zahrnuto ubytování, veškeré suroviny, sauna a vířivka)

Termín: 24. – 26. 5. 2019, začátek v 18. hodin v Apartmánech Lhota.

Místo, kde víkend strávíme víkend si můžete prohlédnout http://www.apartmanylhota.cz/

 

Svoje místo si rezervujte zasláním zálohy na ubytování ve výši 1200,- na účet 115-8556970287/0100, do zprávy pro příjemce napište své jméno.

 

Těšíme se na vás…

Markét Mariísol a Moni La-Eywa

 

 

laskavezrozeni.cz                                                          http://www.slaskoum.cz/

Pocit úplného odevzdání byl osvobozující…

Watsu s Mončou byl jeden z nejvíc uvolňujících zážitků, co jsem kdy zažila. Není to pro každého hned, je to hodně intimní, ale o to víc intenzivní zážitek. Pocit úplného odevzdání byl osvobozující a Monča byla skvělá, měla jsem pocit naprostého bezpečí. Také mě překvapila moje ztráta orientace v prostoru, měla jsem pocit, že pluju v nějakém jiném světě 🙂 . I dny po Watsu session jsem byla mnohem klidnější, stačilo si na doporučení Monči, opět představit jak pluju vodou a že tak odplynou i problémy okolo mě, funguje to :). Doporučuji všem, kdo se nebojí něco tak skvělého a intenzivního zažít!